Výzkumníci z německé univerzity v Ulmu zjistili, že dlouhodobá aplikace světelného záření o správné vlnové délce může vyhlazovat vrásky. V budoucnu by tak mohla světelná terapie nahradit aplikaci botoxu a další kosmetické zákroky.
Vědci použili přístroj WARP 10, který je osazený LED vyzařujícími světlo se střední vlnovou délkou 670nm (tmavě červená). Testovací subjekt pak podstupoval pravidelné terapie, kdy mu byla ozařována plocha o velikosti 10 centimetrů čtverečních. První viditelné výsledky se dostavily po devíti týdnech a výrazného efektu bylo dosaženo po deseti měsících. Po této době byly vrásky méně hluboké a rovněž se zkrátila jejich délka. Pokožka se celkově jevila mladší a pružnější.
Ozařování viditelným světlem se ve zdravotnictví používá již desítky let, zvláště pro urychlení hojení zranění. Světlo proniká hluboko do kůže, zvyšuje prokrvení a blahodárně působí na podpovrchové tkáně. Samotnému fyzikálně-chemickému principu tohoto jevu však vědci zatím plně nerozuměli.
Zpráva vědeckého týmu z Ulmu odhalila, že pronikající světlo mění molekulární strukturu elastinu – proteinu, který zajišťuje elasticitu kůže, srdce, cév a dalších tělesných orgánů. Obrazně řečeno světlo z elastinu odstraňuje ty molekuly vody, které jsou zodpovědné za ztrátu jeho pružnosti. Odstraněním těchto molekul se elasticita obnoví a vrásky se vyhladí.
Vědci očekávají, že na základě jejich výzkumu bude možné založit i hloubkové omlazovací programy.
Zdroj: ledsmagazine.com a Crystal Growth & Design magazine
Brzy může nastat doba, kdy policejní svítilna bude mít za účel nejenom dočasně oslepit podezřelé, ale i dezorientovat a třeba i způsobit nevolnost a zvracení. Pro americké ministerstvo obrany je vyvíjena speciální svítilna osazená polem vysoce svítivých LED, která má integrované měření vzdálenosti k očím protivníká a dokáže okamžitě přizpůsobit množství světla směřovaného ze svítilny tak aby bylo odstrašující, ale nezpůsobilo permanentní poškození zraku. Svítilna vysílá série specifických rychlých impulsů světla. Tyto záblesky dokáží nejenom podezřelého oslnit až dočasně oslepit, ale jejich barevná a časová kombinace působí i na psychiku člověka. Jejich efekt je na každého jedince různý, ale obecně obsahuje pocity zmatení, dezorientace, závratě až ke zvracení, které trvají několik minut a pak bez následků přejdou. Fyzikální příčiny těchto efektů nejsou známy, ale byly mnohokrát zachyceny a popsány v odborné literatuře.
Ministerstvo obrany, které financuje výzkum a vývoj takzvaných nesmrtících zbraní, by rádo vybavilo pohraniční stráž USA touto baterkou již v roce 2010. Použití by mělo být samozřejme daleko širší od akcí proti davu či při záchraně rukojmích až po protiteroristické akce. V minulosti byly pokusy vytvořit podobnou zbraň za pomocí laserového paprsku, ale LED technologie se ukazuje vhodnější a není nebezpečná lidskému zdraví.
Narodní laboratoř Oak Ridge v Tennesse ve Spojených státech oznámila, že se ji podařilo vyrobit až o 30% efektivnější OLED displeje díky přidání magnetických nanočástic do organické polymerové struktury OLED.
Tato technika nejenom zvyšuje účinnost displeje, ale umožňuje i jeho stmívání pomocí externího magnetického pole (doposud to bylo pouze díky poli elektrickému). Team při experimentech prokázal, že přimícháním 0,1% nanočástic CoFe (kobalt s železem) do OLED se zvedla efektivita OLED o 27% oproti OLED bez přidání nanočástic a při vystavení OLED externímu magnetickému poli se ještě posunula až na 32%.
Vědci si od tohoto objevu slibují zvýšení role OLED například v aplikacích používající senzory magnetického pole.
Doktorka Shelley Minteer ze Saint Luis University v Missouri v USA představila na setkání Americké chemické společnosti svůj koncept sacharidového palivového článku. Na důkaz svého konceptu předvedla článek o velikosti poštovní známky, kterým napájela malou kalkulačku. Baterie je postavena na enzymech, které konvertují cukr do elektrické energie a zanechávají vodu jako svůj hlavní produkt.
Látky, které byly doposud úspěšně vyzkoušeny jako náplň palivového článku, zahrnují cukrovou vodu, sladké nebublinkové nápoje, glukózu a mízu stromů. Naopak bublinkové sladké nápoje se příliš neosvědčily, jejich výkon byl nižší. “Sladké” články by měly mít kapacitu 3 až 4 krát vyšší než současné lithium iontové baterie.
Velkou výhodou těchto článků je jejich bezproblémová biologická odbouratelnost a tím i minimální negativní vliv na životní prostředí. Předností je široká možnost doplnění energie z různých sladkých roztoků. Očekává se, že “cukrové” palivové články budou komerčně dostupné během 5 let.
Hiroyuki Nishide, Hiroaki Konishi a Takeo Suga z Waseda University vyvinuli novou dobíjecí polymerovou baterii, která vypadá jako list papíru – je tenká a ohebná.
Elektroda je tvořena asi 200nm tenkou vrstvou redox-aktivního organického polymeru. Polymer obsahuje skupiny reaktivních forem dusíku, které účinkují jako nositel elektrického náboje. Baterie má překvapivě rychlou schopnost nabití – na plnou kapacitu ji stačí jen jedna minuta a má více jak 1000 cyklů nabití/vybití. Nevýhodou většiny organických polymerů je jejich rozpustnost v elektrolytu, která zapříčiňuje samovybíjení baterie. Týmu Hiroyuki Nishide se ale podařilo tento problém překonat.
Nicméně tento typ baterií je spíše určen pro specifické nasazení. Díky tomu, že neumí dobře uvolňovat energii pozvolna, hodí se spíše na zařízení, jež poskytují energii v dílčích “výtryscích” jako například kondenzátory.
Nishide si myslí, že během tří let budou tyto baterie používány v kapesních zařízeních používajících integrované obvody, primárně pro napájení pamětí a mikroprocesorů.
Jong Kyu Kim a jeho tým z Rensselaer Polytechnic Institute v Troy (stát New York, USA) vytvořili nový speciální povrch, který umožňuje světlu prostoupit, ale nenechá téměř žádné odrazit ze svého povrchu. Tento povrch je tvořen nanotyčinkami (nanorods) a je nejméně 10x efektivnější než doposud používáné povrchy na slunečních brýlích a monitorech. Jako užití se nabízí například směrování světla do solárních článků a zvýšení jejich účinnosti anebo u LED mohou být díky tomuto povrchu eliminovány odrazy, které snižují množství světla, jenž může dioda emitovat.
Materiál odráží téměř tak málo světla jako molekuly vzduchu. Výroba povrchu spočívá v nášení několika tenkých vrstev křemíku, za použití podobné technologie jako u produkce počítačových čipů. Vytváří se tím řady nanotyčinek ležících pod stejným úhlem – tento úhel je dán teplotou při nanášení. Pod mikroskopem vypadají řady jako třásně jakéhosi imaginárního nanokoberce.
Vědci věří, že správným návrhem vrstev se dá dosáhnout povrchu, který skutečně nebude odrážet žadné světlo.
mPhase a Lucent Bell Laboratories se dohodli, že během následujících dvou let uvedou společně na trh svou “chytrou nanobaterii”. Tyto baterie by měly být díky nanotechnologii schopné si udržet energii po desetiletí (udává se 15 až 20 let) a vytvářet elektrický proud v zásadě na požádání. Prototyp baterií je založen na objevu toho, že kapičky elektrolytu zůstávájí v neaktivním stavu na povrchu nano struktury až do doby než jsou stimulovány k toku, čímž se spouští reakce vytvářející elektřinu. Tento efekt umožňuje přesnou kontrolu a aktivaci baterií dle potřeby. Nanobaterie od mPhase je zatím pouze primární, ale již se prý pracuje i na dobíjecí variantě.
Obecně si vědci slibují od nanobaterií několikanásobně větší kapacitu než mají současné akumulátory (odhady jsou na 4000W/kg, 5000W/litr), velmi krátkou dobu nabítí (např. 80% do jedné minuty) a více cyklů (existují prototypy po 15 000 cyklů na 85% kapacity).
Krátké propagační video od mPhase popisující princip nanobaterie:
Holandští vědci z Institute for Nanoscience v Delftu ve spolupráci s Philips Research Labs v Eindhovenu vyrobili první nanovlákno s kvantovými tečkami, které se chová jako klasická LED. Výsledek otvírá novou cestu k produkci optoelektronických zařízení založených na jednotlivých nanovláknech, kde transport jednoho jediného elektronu může být kombinován se vznikem jednoho jediného fotonu.Výhoda takových nanovláken je mimo jiné i v jejich levné produkci z dobře dostupných zdrojů jako je například křemík.
To co bylo v Holadsku vyrobeno má základ v polovodičových materiálech na bázi indium fosfátu a indium arsenidu. Rozměr jednotlivého vlákna je 30 nm napříč a 4 μm do délky. Přidání hydrosyřičitanu podél osy vlákna vytváří v nanovlákně PN přechod. Pokud je na toto zařízení přivedeno napětí, tak emituje fotony v infračervnené oblasti. Vzniká tak miniaturní LED ve které je rekombinace elektronu omezena pouze na malou sekci nanovlákna o velikosti kvantové tečky.
Tento základ se dá dobře využít například v kvantových kryptovacích zařízeních, které v ideálním případě potřebují efektivní elektricky řízený zdroj jednotlivých fotonů. Vědci věří, že budou schopni jednoduše vytvářet jak jednotlivé fotony tak i zapletené fotonové páry.
Výzkumníci z německé univerzity v Ulmu zjistili, že dlouhodobá aplikace světelného záření o správné vlnové délce může vyhlazovat vrásky. V budoucnu by tak mohla světelná terapie nahradit aplikaci botoxu a další kosmetické zákroky.
